Ahoj,

nečekejte žádné memoáry, jen stručné kdo jsem...

Jmenuju se Marie a od nepaměti mám ráda přírodu, skály, hory a lidi kolem nich. Letos v létě to bude padesát let, co jsem se poprvé ve Skaláku navázala na lano.

Lezení pro mne nikdy nebyl sport v pravém slova smyslu, spíš něco mezi životní filozofií a světovým názorem, přičemž v současné době samosebou ohromně fandím těm, kteří "jedou bomby" a vyhrávají světové závody ve sportovním lezení.

Ve skalách i na stěně často vidím, jak lezci to či ono dělají ne docela bezpečně, nebo i hodně špatně - nebezpečně. Proto pracuji jako instruktorka lezení na umělých stěnách i na skalách a je to pro mne dream job... moc mne baví předávat dál to, co mne život na laně naučil.

Ráda to naučím i vás. Naučím vás být na laně v bezpečí a užívat si pohyb ve vertikále naplno.

Ahoj,

říká se mi Katto a kdo mi řekne jménem, dá si třicet dřepů :D

S lezením mě seznámili liberečtí záchranáři, když jsem byl ještě kluk.

Protože jsem býval k neutahání, trávil jsem na stěně a skalách většinu času. Společnost záchranářů v okolí mě jaksi automaticky nasměrovala a už jako dítěti mi bylo jasné, že u toho zůstanu jako profesionál.

Takže v současnosti se na vertikále pohybuju skoro třicet let a z toho deset jako instruktor.

Na svoje parťáky mám nadpřirozeně velké nároky a proto lezu s Maruškou.